Leoš Středa: Je milý a příjemný  v jeho přítomnosti nemáte chuť na cigaretu, nebo si dát svůj oblíbený zákusek. Prostě to funguje … (Takto v superlativech mě vykleslila paní redaktorka Radka Vincourková z Pražského deníku…samozřejmě, že taková chvála mně příjemně lechtá)

Leoš Středa: Jeho kliniky a vynálezy ženy milovaly. První český soukromý lékař ale …odjel hledat lék na štěstí do Asie…. (Tohle o mně napsala paní redaktorka Jana Tržilová v Lidových novinách…taky se mně samozřejmě moc líbilo, jak mě chválí. Jen nechci usínat na vařínech: vyrábět tehdy medicínské a kosmetické přístroje bylo něco nového. Dnes myostimulátory či laserové kosmetické přístroje vyrábějí levně Číňani a koupíte je v každém supermarketu…)

Leoš Středa: Šéfoval kosmetickému impériu. Pak vyrazil do tropického ráje … Z MUDr. Leoše Středy je dnes obtloustlý Tarzan, učitel, rytíř a spisovatel… (To napsal muž, pan redaktor Jan Drtil a hlavně s tou mojí obtloustlostí má bohužel pravdu)

Moje žena: Na otázku, zda jsem byl za socialismu v StB, odpověděla deníku Blesk moje manželka: To vím určitě, že nebyl. Ale jen proto, že mu to nikdy nenabídli… (to už lichotivé není, ale aspoň je vidět, že má první žena byla vtipná a pohotová)

Tak nějak mně to připomíná známé přísloví:  Není na světě člověk ten, aby se zavděčil lidem všem.

Leoš Středa

Autobiografie:

Narozen 5. července 1963 v Praze, rodiče byli lékaři, také sestra je lékařka.

Vystudoval jsem lékařskou fakultu UK a mimořádné studium Fakulty žurnalistiky. Teď studuji na stará kolena ještě Fakultu pedagogickou, obor speciální pedagogika zaměřený na postižené. Moje sestra se mně posmívá, že jde o Univerzitu třetího věku, ale není to pravda, je to normální studium. Souvisí to s tím, že jsem založil střední školu zaměřenou na žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. V rámci svého mimořádného studia na Husitské teologické fakultě UK chodím na přednášky Prof. Kropáčka.

Přednáším na 1. lékařské fakultě UK, pracuji na částečný úvazek i na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT. Mý oborem je totiž eHealth a telemedicína, což vyžaduje propojení medicíny a IT technologií. Taky učím monitoring a terapii obezity, kosmetiku a tzv. estetickou medicínu neb jsme dlouhá léta provozoval Institut lékařské regenerace a kosmetiky.

Podnikání v medicíně jsem opustil někdy před rokem 2000, přiznám se, že byznys mě moc neoslovil. Smysl života jsem pochopil až tehdy, kdy jsem se odstěhoval do Asie a dlouhá léta jsem pracoval v Kambodži, Vietnamu, Thajsku a na Filipínách. A taky v Africe v Keni. Začal jsem spolupracovat s nadacemi, které pečují o smrtelně nemocné. Při takové činnosti si člověk uvědomí, jak má být vděčný za každou minutu štěstí.

Dnes přednáším na univerzitách, jsem členem Fondu porozumění Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 a snažím se dobře vést tu svojí střední školu pro postižené. Dokonce jsem dostal ocenění na Filipínách – Řád rytířů Josého Rizala. José Rizal byl filipínský národní hrdina a lékař, kterého popravili v roce 1896. Napsal jsem o něm také jednu knihu (spolu s profesorem Tomášem Zimou).

Dost bylo sebechvály, také o mých špatných vlastnostech. Jsem sice pracovitý, ale dost pedant a prchlivý, když se nedaří. Strašně rád jím, takže nejsem dobrým příkladem obézním pacientům. Nemám bohužel vztah k aktivnímu pohybu, což mně vytýká třeba Kateřina Cajthamlová, se kterou (a s kamarádem Rajkem Dolečkem) jsme psali Nebezpečný svět kalorií. Manželská věrnost byla pro mě nedosažitelným ideálem, a to přes to, že jsem narozen ve znamení raka. Zkoušel jsem to řešit mnohoženstvím, což ale ne každý ocení.

Hubnutí:

Hubnutí jiných byla moje profese a hubnutí sama sebe je můj úděl. Moje někdejší dobrá kamarádka, herečka Helenka Růžičková, kdysi říkávala: já při hubnutí věřím více Leoši Středovi, než všem těm hubeným Šonkům, Dolečkům. Středa je totiž sám tlustej, tak chápe, že přísné diety člověk nevydrží  To byla pro mě milá výmluva. A hubnutí Helenky bylo příkladné, shodila dokonce 60 kilo. Pamatuju si, jak bulvár tehdy byl plný článků o jejím hubnutí. Vzpomínám na to ve své knížce Univerzita hubnutí:

Paní Helenka chodila tehdy na aplikace elektronického aerobiku. Na počátku měla potíže s koleny, tak jsem jí vždy pomáhal vstát, když na recepci dopila svoje kafíčko. Ale když kúru ukončila, shodila ze své hmotnosti tolik, že vyskočila ze židličky sama bez pomoci. Na recepci čekala na kúru redaktorka deníku Expres, paní Jarmila K., která také chodila hubnout. Když viděla a slyšela Helenčinu radost, zeptala se: „Paní Růžičková a můžeme o tom napsat do novin?“ Helenka to odsouhlasila, dokonce došlo na focení a asi za týden se objevil v Expresu článek HELENA RŮŽIČKOVÁ ZHUBLA O 21 CENTIMETRŮ V PASE. A protože tam bylo uvedeno i to, že tím doktorem, který to dokázal, jsem já, strhla se po následující měsíce před mou klinikou bouře, kdy každý chtěl hubnout u Středy. Dokonce se stávalo, že davy hubnutí-chtivých klientek ucpaly širokou ulici tak, že policie musela odklonit dopravu. Deník Expres již zanikl, vinohradská pobočka Institutu lékařské regenerace už neexistuje a Helenka Růžičková mezi námi není

Dnes řeším otázku jak zhubnout tím, že jsem se zapojil společně s Ilonou Csákovoua režisérem Tomášem Magnuskem do hubnutí s novinami Deník. Naše hubnutí a diety jsou veřejně publikovány, takže to člověka nutí se nějak držet. Nejúspěšnější z nás tří je Ilona Csáková. Články jsou publikovány i zde na webu v rubrice Dieta StředaForm.